Moje babička se jmenovala Marie. Říkali jsme ji však Maryka. S příchodem její první pravnučky na svět vyvstala totiž v rodině nutnost odlišit od sebe dvě babičky stejného jména – obě byly Mařenky. Jedna babička se tedy stala Máňou a té mé se začalo říkat Maryka. Pocházela ze severní Moravy ze Slezska, byla takzvaná „Wasrpolka“, kde žila ve smíšené česko-polské oblasti. A tam se Mařenkám běžně říkávalo Maryka nebo Maryčka,.

Jako malé, asi šesti nebo sedmileté holčičce mně sdělil pan dentista nemilou zprávu, že dva z mých zubů musí ven. Rovnou dva myšáčci. Dvě stoličky! Jako když do mne hrom uhodí, dentistův ortel byl pro mne přímo trestem smrti. Pořádně jsem sice nevěděla, co bude trhání dvou zubů vlastně obnášet, ale připadalo mně to přinejmenším stejně kruté, asi jako utrhnout obě nohy! Můj strach byl obrovský a ještě větší byla.